Filipovi na cestách

Cestovatelský blog

Bangkok

Probuzení do nového dne

Snídaně v letadle? Opět úžasná! 😀 Míchaná vajíčka, čerstvě rozpečená bagetka, ovesná kaše. Divím se, že s námi to letadlo pak nespadlo, když se všichni nacpali k prasknutí. Ačkoli počasí nás přivítalo spíš mlhavé a i menší turbulence jsme kvůli tomu měli, nakonec jsme přistáli v pořádku. Po výstupu z letadla jsme museli projít imigračním, naštěstí se ale na nic moc nevyptávali a po chvilce už jsme si kráčeli dál s dalším razítkem v pasu 🙂 Jelikož jsme nevěděli, jak na tom budeme s internetem (připojení na veřejné WiFi nebylo zrovna optimální), zakoupili jsme hned na letišti ještě thajskou SIM kartu. Pak už jen najít správný vchod do metra a zjistit, jak to všechno vlastně funguje… Nemají totiž klasické jízdenky, ale plastové žetony, které musí mít člověk stále u sebe, aby mohl z metra vyjít. Na začátku si žetonkem otevřete turniket (pouze pípnutím) a při výstupu z metra se žeton hodí do turniketu a tím se mu povolí odejít z metra. Ihned po výstupu z metra na nás dýchla ta pravá prádelna. Péťa mě na to sice několikrát upozorňoval, ale když jsme se neustále pohybovali v klimatizovaných objektech, tak mi to nedošlo. Byl to teda pořádný šok. U výstupu z metra jsme se hned zastavili na první občerstvovací zastávce – místním tržišti. Péťa hned okusil první jídlo – rýži a kuřecí maso. Já na to odvahu neměla, musela jsem nejdřív rozdýchat ty výpary a smrady, co se všude kolem nás linuly. Po jídle jsme pokračovali dál do města s tím, že navštívíme nějaké zdejší pamětihodnosti. Cestou jsme si udělali malou zastávku a na okamžik si sedli na lavičku. Slitoval se nad námi nějaký klučina. Začal se nás hned vyptávat, jestli nepotřebujeme pomoct, dal nám pár tipů kam se podívat a dokonce nám doporučil využít místní tuk tuk. Po městě jezdila speciální skupina tuk tuků, kteří měli dotovanou cestu a vozili zákazníky po městě za pouhých 50 bathů. Jednoho takového nám stopl a my tak díky tomu ušetřili nohy, penízky a ještě jsme se podívali tam, kam bychom se jinak nedostali. První zastávkou byl chrám Wat Sunthorn Thammathan, který jsme prý dle tradice museli třikrát obejít a poklonit se, aby nás neopustilo štěstí. Hned vedle byl další komplex, kde jsem zažila svůj první záchodový šok. Bez toaletního papíru a bez splachovadla. Prostě jen kyblíček s vodou. Při představě, jaky by to bylo s nějakou větší potřebou… 😀 Ještě o kousek dál byl další buddhistický chrám a zrovna když jsme šli okolo, zastavil nás postarší pán a začal se hned vyptávat co jsme zač, odkud jsme, přál nám opravdu moc štěstí do manželství. Taky se zmínil o tom, že v Bangkoku probíhá výprodej značkového oblečení, kdy ceny klesají o 80%. Thajsko je totiž vyhlášené místo pro šití kvalitních obleků pro muže i ženy (kostýmky). Spousta světoznámých značek se zrovna v tomto období prodává bez daní a dalších přirážek, takže se sem v tento týden sjíždí spousta zahraničních i místních obyvatel, aby si nechali ušít vlastní kvádro na míru. A právě do takových dvou továren jsme byli nuceni zajít (za to, že jsme měli vlastního řidiče za tak dobrou cenu). V jedné z těchto továren jsme byli vyřízeni celkem rychle. Cena pro nás byla i tak dost vysoká a hlavně představa kvádra a batůžku..to prostě nešlo dohromady. Omluvili jsme se tedy a jelo se dál. Tentokrát do velkého buddhistického komplexu Wat Intharawihan, kde byl i obří Buddha (k naší smůle ho zrovna renovovali), takže ho nešlo ani vyfotit. Další zastávkou byl supermarket, jelikož to vedro bylo opravdu úmorné a bylo zapotřebí dodržovat pitný režim. Poté jsme pokračovali spanilou jízdou kolem různých paláců a po hlavní třídě, kterou mají opravdu nádherně vyzdobenou. Další zastávka pak byla ve druhé “továrně” na obleky, kde už nám dali dokonce i lepší ceny. Fascinovalo mě, že byli schopní ušít košili na míru a ještě v ten samý večer nám ji odvézt hotovou na hotel. Po dlouhém rozmýšlení jsme nakonec i tuto nabídku odmítli. Sázím ale na to, že cestou zpátky se tam zastavíme. Poslední naší tuk tuk zastávkou byl asi nejznámější bangkokský chrám Grand Palace. Tady už jsme se s našim milým řidičem rozloučili, nechali mu pořádné dýško a vydali se prozkoumat místní čtvrť po svých. Všude ale bylo šílené množství japončíků, takže jsme dovnitř chrámového komplexu ani nešli a slíbili si, že se sem vrátíme cestou zpět, než poletíme domů. Prošli jsme si tedy krásné uličky, našli místní tržnici, kde jsem se až nestačila divit, kolik veteše se dá vůbec prodávat a nakonec už opravdu znavení se rozhodli najít zastávku, odkud bychom se dokázali dostat na hotel. Problém byl v tom, že náš hotel byl až u druhého letiště (úmyslně – abychom to ráno měli blízko) a od centra byl vzdálený cca 20km. To pěšky ujít nešlo 🙂 chvíli jsme se tedy loudali kolem řeky a dali si pauzu na wc (tentokrát už s toaleťákem i splachovacím zařízením) u zdejší pevnosti. Odtud nás ale vyhnal parádní slejvák. Můj první tropický deštík. Prádelna pak byla o to větší, takže už jsme se zase lepili. Začínalo se pomalu stmívat, nám docházely rozměněné penízky, takže jsme se uchýlili do jedné z rušných ulic v domnění, že tam najdeme vše, co potřebujeme. Směnárnu ale ne a ne najít. Nakonec nám poradily dvě zdejší holčičky, které se zrovna vracely ze školy a zavedly nás úplnou náhodou na nejlepší místo v Bangkoku. Byla tu směnárna, obchůdky, hostely (v jednom z nich nám poradili, jak se dostaneme na letiště), zastávky busů, prostě takové srdce Bangkoku. Až o dost později jsme zjistili, že jsme se nacházeli u Khao San Rd. Našli jsme tedy správnou zastávku a čekali… A čekali… A čekali. Stihli jsme si mezitím ještě udělat nákup, ochutnat místní speciální koblížky a nakonec se autobusu přece jen dočkali. Autobus po výjezdu z centra už nikde jinde nezastavoval, takže nás odvezl přímo na letiště. Tam jsme se chvíli snažili zjistit, jak se dostaneme na hotel a stopnout si taxi, ale všichni místo nás viděli spíš velké chodící peněženky, a házeli takový cifry, že jsme se rozhodli dojít do hotelu pěšky. Cestou jsme objevili místní tržiště, kde prodávali vše za (konečně) lidové ceny, tak jsme si nakoupili mňamky a vydali se na hotel. Ačkoli bylo krátce po 19 hod, byla už šílená tma, takže jsme byli rádi, že máme vůbec svítilny v mobilu. Když se nám podařilo najít hotel, už na nás paní na recepci čekala, zaplatili jsme se, domluvili se na snídani a na odvozu na letiště a šli se ubytovat. Pokoj byl opravdu nádherný. Osprchli jsme se a spali jako zabitý..

Next Post

Previous Post

© 2022 Filipovi na cestách

Theme by Anders Norén