Vítejte na Krabi
Ráno jsme měli budíček v 6 hodin. Pobalili jsme věci a už s batůžky se vydali dolů na snídani. Najedli jsme se (nic moc) a pan řidič nás odvezl na letiště. Všichni se hrozně divili, že jsme to dokázali večer předtím ujít pěšky (asi 2km). Pan řidič nás vysadil u letiště, takže jsme jen prošli nadchodem dovnitř. Jelikož jsme už měli check-in opět provedený předem, stačilo jen, abychom prošli kontrolou a bylo to. Zbývalo nám celkem dost času, takže jsme si stihli dojíst meloun z minulého dne a čekali jsme, až se na tabuli ukáže, z které brány poletíme. Stihli jsme provést ještě základní hygienu a pak trošku netrpělivě sledovali tabuli, která ta brána to nakonec bude. Pořád se totiž nic nedělo. Navíc jsme měli trošku strach z toho, že nám budou vážit batůžky. Letecká společnost Air Asia je známá tím, že mnohdy před vstupem cestujících do letadla každému zváží zavazadla a ten, komu přesáhne 7 kg, musí za kila navíc doplácet. A my jsme byli těsně nad sedmi. Naštěstí ale vše proběhlo v pořádku a bez kontroly. Usadili jsme se v letadle, trošku se vyděsili nad tím, co je to za plechovku a po chvilce už jsme byli ve vzduchu. Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už jsme šli na přistání. Krabi nás přivítalo mlhou, za což jsme tedy nebyli moc rádi. Nejen, že to s letadlem házelo ze strany na stranu, ale když se jede člověk koupat k moři, tak je prostě mlha nežádoucí. 😀 Když jsme vystoupili z letadla, skočili jsme si oba na WC a zakoupili si odvoz do hotelu. Funguje to podobně, jako v evropských destinacích, člověk vyleze z letiště, nasedne do minibusu a pak nás jednoho po druhém vysazují po různých hotelech. Navíc je to levnější, než obyčejné taxi. Projeli jsme si tedy město Krabi, Ao Nang a náš Khlong Muang. Náš hotýlek (Krabi Life Resort) byl v zastrčené uličce, daleko od všeho hluku (nepočítám-li svolávání k modlitbě z nedaleké mešity). Paní Nadya nás přivítala velmi přátelsky, dala nám na výběr ze dvou pokojů, poskytla nám pár tipů, jakým stravovacím zařízením se vyhnout, kde nakoupit a kam se zajet podívat. Navíc nám nabídla možnost zapůjčení skútru za mnohem nižší cenu, než ve městě v půjčovnách. Vybalili jsme si tedy věci a rozhodli se, že si nejdříve projdeme okolí, abychom věděli co kde je. První kroky samozřejmě směřovaly k moři. Na pláži jsme si dali kokos na zahnání žízně a prošli si celou pláž. Byla jsem hrozně překvapená, že je na pláži obrovské množství mušlí a korálů všech tvarů a velikostí. V Řecku už by si z toho jistě někdo udělal byznys. Litovala jsem, že jsem si nevzala plavky rovnou na sebe, takže jsem Péťu neustále popostrkovala směrem na hotel, abychom už se vrátili 😀 Nenechal se ale jen tak odbýt a tak jsme si ještě prošli městečko podél hlavní silnice. Byla tam spousta cestovních kanceláří, pořádajících místní výlety, takže jsme si určili pár tipů, co bychom chtěli stihnout. Jelikož nám už kručelo v bříšku, tak jsme se rozhodli pro místní restauraci. Péťa si dal polévku, já kuřecí s rýží. Tady jsem poprvé narazila, protože mi nedošlo, že si mám desetkrát ujistit, že to jídlo je NOT SPICY. Huba mě doslova hořela, slzy a nudle mi tekly… Ale jinak to bylo moc dobrý 😀 Po obědě jsme se vydali dál po hlavní třídě, nakoupili trochu ovoce, nějaké to jídlo na večeři a na snídani. Zjistili jsme si, kde se dělají masáže a KONEČNĚ jsme došli na pokoj pro plavky. V moři se skoro nikdo nekoupal, což mě opět udivilo, ale mít celou pláž skoro jen pro sebe taky není úplně k zahození. Pěkně jsme se vyblbnuli ve vlnách a pak už si jen vychutnávali romantický západ slunce. K večeři jsme si pak uvařili nudle a po večeři se šel Péťa ještě domluvit na půjčení skútru na celý následující den.
sem doplnit 4. a 5. den (22.8., 23.8.)
4 Island Tour
Počasí se naštěstí umoudřilo a tak jsme se v pátek probudili do krásného slunečného rána. Vypadalo to opravdu nadějně! Pobalili jsme si tedy opět věci, oblékli plavky a už už vyhlíželi taxík, který pro nás měl dle dohody opět přijet. Jelikož ale minuty ubíhaly a auto pořád nikde, trošku jsme se začali obávat, zda jsme se den předtím opravdu domluvili správně. Probírali jsme pro a proti a doufali, že to nebyl jen vtip a že opravdu jedeme. Nechtělo se nám čekat před hotýlkem, proto jsme se vydali na hlavní silnici a naštěstí tam se po chvilku náš odvoz opravdu objevil. Naskočili jsme na korbu a jelo se. Na místě jsme byli opět brzy před odjezdem lodi, takže jsme si stihli ještě udělat pár fotek okolí a po chvíli už za námi přišel Op (tak se jmenoval náš průvodce), vysvětlil celé naší skupince, jak bude dnešní den probíhat, kam všude se podíváme, jak se máme chovat a nechovat a šlo se k lodi. Tam jsme se museli vyzout, všechny boty nám naházeli do síťovaného pytle a schovali proti namočení. Nejeli jsme klasickou lodí, ale rychlolodí (speedboat). Díky tomu jsme spíš poskakovali nad vlnami, takže jsme opravdu zakrátko přistávali v zátočině East Railay Bay Beach. Tam jsme dostali rozchod a krátkou stezkou pod skalami se objevili se na krásné pláži Phra Nang Beach s opravdu úchvatným výhledem. Jediný problém byl, že podobných výletů se za ten den konalo několik, proto byla pláž zavalená turisty. Navíc vinou předešlého počasí se tvořily opravdu velké vlny a nedalo se ani koupat. Rozchod jsme měli myslím zhruba na hodinu, takže koupání stejně ani nemělo smysl. Prošli jsme si tedy celou pláž, udělali pár fotek a navštívili jsme i náboženské místo. Toto místo je podle historie věnováno na památku utonulé princezně, která dala pláži své jméno. Když jsme se dostatečně pokochali tím dechberoucím výhledem, vrátili jsme se zpět na loď a pokračovali dál. Další zastávkou byl Chicken Island. Je známý tím, že se zde nachází skála, která má hlavu ptáka – proto „Kuřecí“ ostrov. Ani si nejsem jistá, zda se na tento ostrov dá jít, jelikož jsou všude útesy. My jsme s lodí zastavili jen kousek od ostrova, tam jsme se každý povinně vyfotili s kuřecí hlavou a pokračovali jsme o kousek dál. Tam jsme zakotvili mezi několika loděmi, každý z nás dostal šnorchl a měli jsme pár minut na prozkoumání mořského dna. Minulý rok na Krétě to sice bylo o fous hezčí, ale tady byl vodní svět zase o trošku odlišný. Po šnorchlování jsme se přesunuli o kousíček dál na Tup Island. Jedná se o spojení dvou malých ostrůvků (Tup a Ko Mor), mezi kterými je dostatečný nános písku, a díky tomu se při příznivé hladině moře dá přejít z jednoho ostrůvku na druhý. Měli jsme štěstí, že cestička zatopená nebyla. Vyskákali jsme opět všichni z lodi, prošli jsme si okolí a pak už se jen po zbytek vyhrazeného času rochnili ve vodě. Byla tam spousta pruhovaných žlutomodrých rybek, které se nás vůbec nebály a plavaly kolem nás. A voda opět průzračně čistá. V tu chvíli jsem si myslela, že je to ráj na zemi. Těžko uvěřit, že někde to může být ještě krásnější. Ale k tomu se dostanu v následujících dnech.. Poslední naší zastávkou byl ostrov Poda. Když jsme se vylodili, řekl nám Op kam se máme přesunout a udělal se takový malinkatý stánek, kde nám vydali oběd. Dostali jsme rýži, dušenou zeleninu, směs na kari (šíleně pálivou) a kuřecí paličku. Když jsme se nadlábli začalo se rozdávat ovoce jako dezert – nakrájený meloun a ananas. O to byla hrozná mela. Byla jsem smutná, že na mě nezbyde, když jsem měla ještě plný talíř jídla, ale Op nás měl v oblibě a pořád na nás povykoval, že nám ovoce drží a pak nám toho dal tolik, že jsme to už ani sníst nemohli. Po obědě jsme měli zhruba na hodinu a půl rozchod. Šli jsme se tedy vykoupat a pak trošku obhlídnout druhý konec pláže. A ještě, že jsme šli! Bylo to tam snad ještě hezčí, než na předchozích místech, písek čistý, moře krásně teplé a mělké. A ten výhled! Byla jsem hrozně nešťastná, že nám ten čas tolik ubíhá a že se budeme muset vrátit. Takže doporučení – pro ty, kteří by si chtěli koupit tento zájezd – je to moc hezký, vyplatí se na něj jet, ale pokud by Vám někdo nabídl cestu jen na Poda Island, bez rozmýšlení to berte! Je to opravdu nádhera. A budu se tam muset ještě někdy vrátit, abych si prošla celou pláž. Když jsme se vrátili na loď, nastal tam menší konflikt, protože někdo z lidí nevrátil šnorchly (naštěstí byly očíslované a Op si to zapisoval, díky čemuž snadno přišel na to, kdo je nevrátil). Na začátku byla jasně stanovená pravidla, že kdo něco ztratí, taky si za to zaplatí. Pán byl sice dost rozčílen, ale nakonec ztrátu uhradil. Takže nás propustili z lodi, vrátili nám botky a odvedli na parkoviště, kde už na nás opět čekal náš osobní řidič. Poděkovali jsme Opovi, že se o nás tak hezky staral a vydali se na cestu na hotel. Cestou jsme se ještě domlouvali, že když je krásně, že se půjdeme koupat na naší pláž, ale když jsme přišli na pokoj, tak začalo zase pršet. Jak jinak. Dali jsme si alespoň nechat uschnout věci a pomalu se pustili do balení věcí. Později pak Péťa ještě domluvil odvoz na letiště na další den ráno, já jsem trošku poklidila bordýlek, co po nás zbyl a šli jsme na kutě.