Filipovi na cestách

Cestovatelský blog

Lomboku, těš se!

Po výstupu z letadla jsme se museli pořádně zorientovat. Letiště v Kuala Lumpur je totiž absolutní chaos se špatným značením (měli jsme s ním špatnou zkušenost už loni v létě, kdy jsme měli jen asi hodinu a půl na přestup na Langkawi). Tentokrát jsme si původně zakoupili letenky tak, že nám krásně navazoval let s tím, že ihned přestoupime na let na Lombok. Když jsme letenky zaplatili, vrtalo mi to pořád hlavou a snažila jsem se najít, jak dlouho trvá dostat se z jednoho terminálu na druhý. Nakonec jsme to vypočítali tak, že by nám zbývalo asi všeho všudy 10 min, takže jsme lety ještě přebookovali. Nebylo to zadarmo, ale pořád lepší, než kupovat celé nové letenky na místě, kdy se cena může vyšplhat třeba i na 16 tis. Takhle jsme tedy měli nový let s tím, že si v Kuala na letišti zase chvíli pobudeme (zhruba 8 hodin). Než jsme se dokázali vymotat z jednoho terminálu na druhý, už to chvilku zabralo. Na tom dalším (přidruženém) terminálu (ale pořád jedničce) jsme chvíli bloudili a nevěděli co dělat. Prošli jsme tedy opět kontrolou (další razítko). Já si raději koupila nějakou svačinu, protože jsem nevěděla, jak dlouho budeme bez jídla. A taky Coca-Colu. Zase mě trošku trápil žaludek, ale odrezovač nezklamal. Péťa našel skvělé místo na ležení, takže jsme si zase asi na hodinu zdřímli. Pak jsme si zašli na oběd (polévka, ryba s rýží a hranolkami) a koupili si s sebou ještě nějaký jejich zeleninový koláč. A poté už jsme se konečně vydali na shuttle bus, který nás měl zdarma přepravit na terminál 2. Tam jsme zjistili, že jsme hrozně prohloupili, protože se na terminálu 2 nachází nespočet možností k nákupu a také spousta restaurací. Tak víme pro příště. Letiště jsme si prošli snad celé, koupili si kávu a sedli si na venkovní terasu, odkud jsme pozorovali letadla. Bohužel náš vyhnala bouře, která se z ničeho nic objevila. Rozhodli jsme se proto jít už dovnitř a projít vstupní kontrolou. Tam nás opět vyděsila váha na zavazadla. Věděli jsme, že Péťa je opět přes limit. Zkusili jsme ale projít a nechali nás bez vážení. Asi proto, že jsme měli malé batůžky. Pasová kontrola trvala hrozně dlouho, navíc před námi byla ve frontě fůra asi Číňanů a pořád čuměli po světě a ne a ne pokračovat plynule ve frontě. To bylo něco na moje nervy. Nakonec jsme se ale ke kontrole dostali, prošli si zase letiště, donesli zeleninový koláč a už nás volali do letadla. Tam jsme bohužel (ostatně je tomu u Air Asia často) neseděli spolu, ale přes uličku. Já ale stejně většinu letu prospala a zbytek času jsem litovala Péťu, protože vedle něj seděl pan, který tak mlaskal, že to muselo být slyšet snad i ve vesmíru. Nakonec jsme ale v pořádku dorazili na Lombok. Tam nás ihned postavili do fronty na imigrační, kde jsme se museli prokázat hlavně platnou zpáteční letenkou. Někdo ji neměl, takže musel na místě ně

Next Post

Previous Post

© 2022 Filipovi na cestách

Theme by Anders Norén